1. Předem bychom Vám chtěli poděkovat za to, že bylo možné s Vámi udělat rozhovor. Mohl byste se nám představit?
Není zač, jmenuji se David Lafata.
2. Jak dlouho jste kastelánem?
Kastelána dělám 3 roky příležitostně.
3. Jak jste se k tak krásnému povolání dostal?
Přes zaměstnavatele mé přítelkyně, Discovery Tours s.r.o., která má Pantheon ve správě.
4. Je Vaše práce náročná? Co pracovní doba?
Pro mě to není práce, ale zábava. Kastelána dělám ve svém volném čase, kdy si odpočinu od stálého zaměstnání a „vypadnu“ z Prahy. Hrad otevíráme v 9:00, zavíráme v 18:00.
5. Mohl byste nám říci něco z historie Pantheonu?
6. Navštěvuje Pantheon nejen české obyvatelstvo? Kolik národností již Vás navštívilo?
Ano, různé národnosti poctili Vranov-Pantheon svou návštěvou (Slováci, Poláci, Němci, Španělé, Italové, Holanďané, Dánové, Rusové, dokonce jsem zažil i Američany)
7. Jaké chystáte novinky na letošní sezonu 2010?
Opět bude probíhat výstava v hradní galerii, ale zatím se tají, co to bude.
8. Na Vranově vždy probíhá nějaká akce. Na co se osobně nejvíce těšíte?
Bohužel vlastní kulturní program nemáme, přeci jen to není tak velký hrad, ale skalní město. Na co se mohou návštěvníci těšit je open air festival Benátská noc, který na Malé Skále proběhne 30.7. – 1.8. http://www.benatskanoc.cz/
9. Jak postupujete při plánování těchto akcí?
Pokud probíhá nějaká akce na hradě, je to soukromá akce, většinou neplánovaná.
10. Jaká největší katastrofa (událost) postihla toto místo?
Žádnou velkou katastrofu jsme bohudík zatím nezažili, když nepočítám rozmary počasí…
11. Které místo na hradě máte vy osobně nejraději?
Vlastní skalní město a úžasné vyhlídky z něj…
12. Které místo na Pantheonu máte vy osobně nejméně rád a proč?
Na hradě není snad žádné místo, které by mi vadilo.
13. Každý hrad nebo zámek má to své strašidlo, nalezneme ho i u Vás?
Vranovské pověsti si můžete přečíst na konci tohoto rozhovoru.
14. Co byste uvedl jako největší lákadlo hradu pro návštěvníky našeho webu
Rozhodně nádhernou přírodu Českého ráje, přijatelné ceny, zmiňovanou výstavu a samozřejmě příjemní kasteláni.
15. Máte nějaké sdělení, co byste rád předal dál čtenářům tohoto rozhovoru?
Chceme poznat celý svět, ale neznáme krásná místa naší vlasti…
Velice Vám děkujeme za Váš čas a rozhovor.
Vranovské pověsti
LÉKAŘ ČARODĚJ
V Šumburku na Maloskalsku žila sklářská rodina Kittlů, vynikala nejen dovedností ve výrobě skla, nýbrž vyznala se i v lékařství a ranhojičství. Nejvíce proslul doktor Josef Mottl, pokládaný za divotvůrce.
V příbytku doktora Kittla se nacházely věci, které naháněly prostým lidem hrůzu. Byly tam kostry, lebky a hnáty, stály tam skříně plné podivných přístrojů, preparátů a knih, vázaných ve vepřové kůži. Bylť doktor Kittl člověk velmi učený a stále ještě studoval a často i do Prahy zajížděl, aby se tam seznámil s novými výzkumy umění lékařského. Uměl léčiti tak, jak žádný lékař v širém kraji, a dovedl zachrániti i takové nemocné, kteří už měli smrt na jazyku.
Jaký div, že počali lidé pokládati doktora Kittla za čaroděje a bájili o něm, že jest ve spojení se samým ďáblem.
Jednou se vypravil Kittl do Prahy a vzal s sebou svůj černý, čarovný plášť. Chtěl jej míti po ruce, kdyby ho tam snad náhodou potřeboval. Když si vyřídil svoje záležitosti, vstoupil do Týnského chrámu, aby se tam v klidu pomodlil. Jak se tak v duchu obíral zbožnými myšlenkami, pocítil pojednou v duši nevýslovnou úzkost a mučivou tíseň. Pojala ho předtucha, že se doma v Šumburku cosi zlého děje a že je ho tam nutně zapotřebí.
Nemeškaje vyšel Kittl z chrámu. Rozprostřel svůj černý plášť a zahaliv se do něho vznesl se do výše a letěl k Maloskalsku. Za necelou hodinu dostihl domova a zamířil rovnou do pracovny.
Tam u pultu, na němž spočívala čarodějná kniha, stáli jeho dva synkové zabráni do četby tak, že ani nepozorovali, že se k stavení sletují černí ptáci planoucích očí a krvavých, hákovitých spárů, že dorážejí na okna a temně skuhrají: "Co poroučí pán? Co pán poroučí?"
Kittl mžikem oka poznal, co se děje. Zapomněl ve své pracovně klíče od skříně uzavřené sedmerem zámků, v níž choval čarodějné knihy. Hoši se tam vloudili, otevřeli skříň a vyňali odtud nejtlustší knihu. Položili ji na pult a počali v ní čísti. Neměli tušení, že tím vyvolávají zlé duchy, že citují čerty. Nyní nebylo kdy vyslýchati hochy, neboť každá vteřina byla vzácná.
Kittl přiskočil k oknu, a jak ptáci vzkřikli: "Co poroučí pán?" - dal jim ihned rozkaz:
"Leťte na má pole a seberte tam všechno kamení!" Potom odstrčil chlapce od knihy a počal ji čísti pozpátku, každé slovo a každou větu obráceně. Pospíchal, neboť věděl, nebude-li hotov dříve, nežli čerti vykonají rozkaz, že se vrhnou na dům a celou rodinu roztrhají na kusy.
Kittl dočetl a oddychl si, jako by mu s beder spadla skála. Teprve teď vysvětlil užaslým synkům, co všechno bylo v sázce, jak mohli oba svou nerozvážností a všetečností upadnouti v záhubu.
Venku se objevili opět pekelní ptáci, avšak když shledali, že přišli pozdě, rozletěli se s křikem po skalách a lesích. Kupa kamení, kterou složili na Kittlově poli, zůstala tam po desítky let.
O Štědrém dni, když se tudy ubírali lidé na půlnoční, vystupovali z té hromady čerti a házeli po lidech kamením.
Věhlas Kittlův den ode dne rostl. Znali ho nejen na Maloskalsku, znali ho v širém okolí a věděli o něm i v Praze.
Stalo se jednou, že onemocněl bohatý pražský měšťan, který bydlel v přepychovém paláci a choval si četné služebnictvo, jaké mívají jenom velmožové. Povolali k němu nejlepší lékaře, avšak žádný z nich mu nedovedl pomoci. Tu ,mu kdosi poradil, aby si poslal do Šumburka pro doktora Kittla, lékaře čaroděje.
Kittl přijel ve svém prostém, pracovním šatě, aniž se nadál, že tím způsobí v paláci pohoršení. Služebnictvo si s nevolí prohlíželo jeho všední kabátec, a div že před ním nezavřelo dveře. Když se Kittl konečně dostal ke komnatě, v níž si naříkal nemocný měšťan, nedali mu komorníci pokoje, dokud se neoblékl v drahocenný šat, lemovaný stříbrem a zlatem.
Kittl, rozmrzen jejich počínáním, přistoupil k loži nemocného a místo pacienta si počal prohlížeti svůj vyšňořený kabátec.
Nemocný, čekající marně na Kittlovy otázky, zavzdychal a oslovil lékaře sípavým hlasem: "Co to má znamenati? Což je snad kabát důležitější nežli zažehnání neduhu, který mě tolik moří?"
Kittl se útrpně usmál a pravil měšťanovi:
"Tohoto názoru jsem nikdy nebyl, žel Bohu, že se tak domnívá vaše služebnictvo. Přišel jsem vás léčiti ve svém poctivém pracovním šatě, avšak vaši komorníci mě z něho vysvlékli a vnutili mi tento našňořený… I čekám, zdali snad kabát sám projeví zázračnou moc a místo mne se ujme léčení."
Měšťan pochopil, kam lékař bije, i poručil sluhům, aby ihned vrátili Kittlovi jeho vlastní šat a již nikdy mu žádných potíží nečinili.
Tu teprve podjal se Kittl svědomitě svého úkolu a v krátkém čase vrátil měšťanovi zdraví, jehož ztráta zdála se již neodvratnou.
Jméno Kittla, lékaře čaroděje, žije dodnes v paměti lidu, jak o tom svědčí rčení po kraji rozšířené: "Tomu ani doktor Kittl nepomůže!"
SUTKA
Kdykoliv zavítal čert k nám na zem, nebylo to nikdy bez zlých úmyslů. Jak jen mohl, škodil lidem, a když si zoufali a v bolu svém se odvrátili od Boha, byl tu jako na zavolanou a záludně nabízel pomocnou ruku.
Jednou zabloudil pan "rohatý" na Maloskalsko a vystoupil na temeno vranovského bradla. Rozhlédl se odtud po krajině a přemýšlel, jakou by tu měl provésti čertovinu. Napadlo ho, aby přinesl na hřbetě veliký balvan a zatarasil jím řeku Jizeru. Až se voda vzedme a lidé se počnou topiti, hej, jaká to bude veselá podívaná!
I pospíšil do skal, vyrval tam největší ze skalních sloupů a naloživ si jej na záda nastoupil s ním cestu k Jizeře. V údolí pod Vranovem potkal starou, zbožnou babičku. Bylo sice již šero, avšak babička se ihned domyslila, kdo to asi nese skálu a co s ní chce zlého učiniti. Uskočila stranou, pokřižovala se a počala čerta zaklínati: "Duchu zlý, nečistý, který jsi přišel škoditi lidem, zaklínám tě jménem živého Boha, aby ses hned vrátil zpátky do pekel!"
A jak ta slova dořekla, udělala proti čertu ve vzduchu tři křížky. Čert zakřičel bolestí, shodil balvan s beder na zem a se strašlivým proklínáním propadl se do pekel.
Jeho břímě, skála Sutka, též Čertova hrobka nazývaná, zůstala ve vranovském údolí navždycky.
| 
Pranostika na tento den:
Jaký den na Obětování Panny Marie, taková pak zima je.
