Au pair v Anglii

V páté třídě na základní škole jsem se rozhodla nebo možná spíše moji rodiče rozhodli, že půjdu na gymnázium. Já jsem nebyla proti, vlastně jsem se tam i těšila. Gymnázium bylo v Brně a když se řeklo angličtina Brno, hned každý věděl, o jakém gymnáziu je řeč. Těšila jsem se na nové spolužáky a prostředí. 

Když jsem dospívala, tak jsem pořád moc nevěděla, co bych v životě vlastně chtěla dělat. Už se blížila maturita a doba přihlášek na vysokou školu.

Přijímačky na vysokou školu

Jak jsem si nebyla jistá, kam se chci hlásit, tak jsem si trochu zavařila a podala jen dvě přihlášky. Obě na pedagogickou fakultu. Bohužel jsem se nedostala. Na oba obory byly stejné přijímačky a mně se nevydařily.

Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat, ale musím se teď soustředit na maturitu. Většina spolužáků je už někam přijatá.

Těmito všemi okolnostmi jsem si začala uvědomovat, že bych ráda ještě studovala, rozšiřovala své vědomosti. Nechtěla jsem jít už do práce a být tam od svých devatenácti let navždy.

Možnosti

Když jsem se o tom bavila s kamarádkou, říkala mi o studiu jazyků, přesněji pomaturitní studium v Brně. Líbilo se mi na tom především to, že i když jsem se nedostala na žádnou vysokou školu, tak kdybych nastoupila na tohle pomaturitní studium, tak pořád budu student a nebudu muset řešit placení zdravotního a sociálního pojištění.

Když je člověk na střední, tak si vůbec neuvědomuje, co to všechno obnáší, když přestane být studentem. Řešení těchto záležitostí mě děsilo.

Jazykovka

Proto se mi tohle řešení tak zamlouvalo, pořád bych se mohla vzdělávat a chodit do školy. Tady bych se učila jenom jazyk. Je na výběr mezi anglickým jazykem a německým. Myslím si, že angličtina se mi bude hodit víc a je mi bližší.

Vždycky mi tak nějak šla. Slovíčka jsem se nadrtila a vlastně i gramatiku. Problém mi dělalo mluvení. Nerada jsem se na hodinách ve škole zapojovala, abych se neztrapnila a tak to vedlo k tomu, že neumím rychle reagovat. Když na mě někdo mluví anglicky, je to peklo, než ze sebe něco dostanu, přitom si myslím, že znalosti mám, jen se rozmluvit.

Hledání školy

Začala jsem tedy hledat na internetu pomaturitní studium 2017/2018 v Brně. Našla jsem pár jazykových škol. Na dvou jsem se byla podívat, když měli den otevřených dveří. Jedna z nich byla jazykovka Pelican. Vypadalo to tam příjemně a uvolněně. Mohla jsem se zeptat, na cokoliv jsem chtěla, všichni byli milí a odpověděli mi na všechny otázky.

Výuka probíhá každý den čtyři hodiny dopoledne, učí se gramatika a dost se povídá. Často se učí formou různých her, někdy se chodí i do terénu a celkově to není jen upjatá výuka. Každý den se intenzivně jede jen angličtina.

Už vím, co po maturitě

Hned jsem se tam přihlásila a v září tam nastoupím. Začínám se i těšit.

Bavila jsem se o tom s pár kamarádkami, které jsou už na vysoké škole a ta jedna, mi dokonce dala kontakt na její kamarádku, která v jazykovce Pelican absolvovala pomaturitní studium anglického jazyka.

Hned jsem té slečně volala a sešla se s ní, abych se jí zeptala, jak jí to vyhovovalo, jestli se opravdu anglicky naučila a na další její zkušenosti, které s jazykovkou má.

Zkušenost kamarádky

Sešly jsme se hned o víkendu. Říkala mi, že teď na chvíli přijela domů z Anglie, kde se živí jako au pair už druhým rokem. Měla podobnou situaci jako já. Odmaturovala a na vysokou ji nepřijali, proto se rozhodla jít na pomaturitní studium do jazykové školy PELICAN.

Vyučování ji bavilo a celý ten rok rychle utekl, na konci dělala státní jazykovou zkoušku z angličtiny.

Původně pak chtěla jít na vysokou ekonomickou školu, kam se i dostala, ale o prázdninách jela do Velké Británie přivydělat si jako au pair. Chtěla tam být jen přes prázdniny, nakonec se ale v rodině zabydlela a zůstala tam.

Ta práce ji baví a školu tedy zatím odkládá. Díky pomaturitnímu studiu angličtiny se v Anglii výborně domluvila i s malým pětiletým chlapcem, kterého hlídá.

Povídala o tom tak poutavě, že mě to zaujalo a možná si to taky zkusím, až budu mít za sebou pomaturitní studium. Nejdřív ale musím odmaturovat.