Jen několik kilometrů jižně od Hodonína se nachází obec Mikulčice. Nedaleko od Mikulčic, na pravém břehu řeky Moravy, v místě zvaném na Valách stálo mocné velkomoravské hradiště. Bylo vybudováno na přelomu 8. a 9. století na místě původního slovanského hradiště. Toto velkomoravské hradiště bylo důkladně opevněno kamennými hradbami, které dosahovaly až osmimetrové výšky. Byly zde odkryty základy kamenného knížecího paláce, který byl nepochybně sídlem některého z velkomoravských velmožů, snad i některého z vládnoucí dynastie Mojmírovců. Mnozí z odborníku se domnívají, že právě mikulčické hradiště bylo onou „nevýslovnou pevností Rastislavovou“, o níž se k roku 863 zmiňuji francké prameny. Byly zde nalezeny rovněž základy 12 kostelů a množství různých předmětů, včetně šperků.
V areálu národní kulturní památky Slovanské hradiště v Mikulčicích se kromě základů velkomoravských kostelů a knížecího paláce nacházejí i dva zděné pavilony. V prvém pavilonu je Návštěvnické centrum, kde se můžete občerstvit, zakoupit si suvenýry a v Malé galerii si prohlédnout výstavu fotografií nebo obrazů. V pavilonu je umístěna expozice Velkomoravské Mikulčice – Knížecí hrad v údolní nivě řeky Moravy. Ve druhém pavilonu se nachází expozice Velkomoravské Mikulčice – Druhý kostel a sakrální architektura Knížecího hradu. V expozicích jsou vystaveny například ukázky zemědělského a řemeslného nářadí, keramiky, šperků a zbraní a tyto nálezy svědčí o řemeslné zručnosti obyvatel. Dále si zde návštěvníci mohou prohlédnout původní dubové čluny, zhotovené z jednoho kusu kmene, které byly používány k plavbě po řece Moravě. Dva čluny z 9. století o délce 9 a 10 m, jež byly nalezeny v původním řečišti Moravy, patří mezi světové unikáty. Expozice taky doplňují modely kostelů a řada fotografií. Památník je otevřen od dubna do října, denně, mimo pondělí.Na areál památníku navazuje státní přírodní rezervace Skařiny, která návštěvníky uchvátí překrásným lužním lesem a chráněnou flórou i faunou. Nedaleká řeka Morava zde tvoří státní hranici se Slovenskem.
Autor: Jiří Glet
http://www.litery.cz
|